Tady je Barnabášovo

Výprava do Adršpachu

Dorazili jsme do Ádru v pátek pozdě v noci, takže všichni ráno chtěli vyspávat, ale naštěstí měla panička stejně DOBRÝ nápad jako já - vstávat brzy, aby nám náhodou něco neuteklo - takže jsem s jejím požehnáním (a velmi tichým povelem - dělala, že to je moje vlastní vůle, ale přitom mě navedla ONA:-) vyskočil postupně na všechny lidské pelechy, olízal jim obličeje, poskákal je - zkrátka příjemně vzbudil:-))))

Hned po snídani jsme vyrazili na celodenní tůru, na které jsme cestou zdolali vrchy Lokomotivu a Čapí vrch, na kterém ale nebyli žádní čápi, což mě dost zklamalo, protože jsem se těšil, že je pořádně vylekám. Naběhal jsem toho hrozně moc. Ona totiž ta naše parta nedržela pořádně pohromadě, takže jsem je musel pořád shánět dohromady, ale s tím už jsem měl praxi od Berounky. Lítal jsem jak vítr, chvílema to bylo skoro o čenich, protože kamení klouzalo, ale já skákal jak blázen! Vždycky když jsme vylezli na nějkou skálu, tak se všichni kochali výhledem. Tyhle okamžiky jsem zásadně využíval ke šmejdění ve skalních spárách. Odpoledne vylezlo i Slunko, takže jsem se vyslunil, slezl dolů do údolí a večer spal jak zabitý...

Druhý den, a to mi je trochu trapné, jsem skoro zaspal...Byl jsem ze soboty tak kaput, že jsem vstával až kolem desáté. Hned jsme ale vyrazili na výlet do skalního města, k vodopádům a skalnímu jezeru, na kterém se zabydlely kachny, takže bylo celkem dost přitažlivé:-)) Ono se to sice nesmí, běhat v rezervaci na volno, ale já hezky poslouchal a běhal jen po vyznačených cestách, takže jsem v podstatě moc vyhlášek neporušoval. Procházeli (někteří, např. moji lidé se spíš ploužili, zatímco já běžel) jsme skalním městem a já se nestačil divit - Náměstí plné slonů mě pak odzbrojilo docela. Nejlepší na skalách je, že v nich teče spousty potoků, které se perfektně brodí, protože mají na dně jemňounký písek. Když jsme došli k jezeru, napadlo mě, utrhnout si trs trávy a skrýt se za něj, abych se líp přiblížil ke své potencionální večeři. Moji lidé ale zkazí každou srandu, a tak - díky jejich výsměchu mým novým trávovým maskáčům - upozornili na mou maličkost, které by si určitě bývala žádná kachna nevšimla, a všechny kachny frnkly, chjo. Nicméně jsem se vylítal dost a dost, napil se z vodopádu a večer za odměnu (místo kachny) jsem dostal kus krávy s rýží a mrkví, což je moje úplně nejvíc nejoblíbenější jídlo a jelo se domů.

Už se těším, až zase vyrazíme do hor!! HAF

Fotogalerie

Na Lokomotivě - první vrchol, který jsem v Adršpachu zdolal	Brďku zajímali lidi, ale mně hlavou vrtá, co je schované v té skalní průrvě	Na čapím vrchu - těšil jsem se na čápa, ale žádný se nekonal, škoda..	Já, klacík, páníček a Lucinka
Naše adršpašská parta (já v prostředku pusinkuju paničku)	Z vody jsem vylovil nějakou trávu a snažil jsem se zamaskovat, aby mě kachny nepoznaly...ale bylo to marné...prozradili mě mí lidé - moc hlučí, chjo	Brouzdání v ledové vodě mi vůbec nevadí!!	S paničkou u skalního jezera
Cachtal jsem jsem se ve vodě - chodit po cestě umí každej člověk, ale ve vodě to umím nejlíp já!!	A lovil jsem listí a bublinky... a voda byla ledová	U vodopádů - Barny běží a vybírá poslední zatáčku v závratné rychlosti!! A míří k cíli!! Máme vítěze. Barny doběhl v nejlepším letošním čase:-))