Tady je Barnabášovo

Silvestrovské štěkání v Adršpachu

Každý den jsme vyspávali minimálně do deseti, což mi vůbec nevadilo, protože předchozí den jsem se vždycky pěkně ucaprtal:-) a po snídani jsme vyrazili na menší či větší tůru (podle počasí). Byla zima, mrzlo až praštělo a mezi skalama byla souvislá vrstva ledu, což mě sice dost bavilo, ale taky dost unavovalo, protože jsem musel pořád bruslit... paníček mě přejmenoval - říkal mi "pse, ty vole", a to hlavně proto, že jsem vždycky proběhl někomu pod nohama, ladně probruslil a při tom skoro vždycky někomu podrazil nohy a uvedl celou naší partu do pohybu (směrem k zemi:-) Byli jsme u zamrzlých vodopádů, na pláních nad Adršpachem, kde jsem lovil krtky a taky na lovu kešky, což moje páníčky natolik nadchlo, že mě prý čeká caching i v budoucnu. Pořád se mi někdo věnoval - hlavně kluci, kteří se mnou blbli od rána do večera. Tentokrát jsem si nejvíc oblíbil Vláďu, kterého jsem potkal poprvé, ale doufám, že ne naposledy. Včera jsem se rozloučil se svým výřezávaným dřevěným kamarádem hrochem, kterému jsem okusoval na Silvestra oháňku a vydal jsem se s mojí rodinkou, Luci a Honzíkem zpátky domů. Cestou jsme se ještě stavili za nějakou babičkou, která ale nebyla doma na bělidle, takže jsem to tam v údolí očmuchal a prohlásil i Ratibořice za Barnabášovo źemí:-) Haf

Můžu jenom říc, že jsem fakt rád, že jsem k Vánocům dostal zímní vestičku. V Ádru bych asi za těch 5 dní jinak zmrzl...

PS: Mrkněte na fotečky...

Fotogalerie

Já (v nové vestě), páníček a panička ve Skalním městě	Monstrum (já) v Myší díře	Na vyhlídce v Ádru	U vodopádu - půl roku po té, co jsem tu byl prvně je tu výrazně chladněji...
Rána opilcova jsou těžká:-)... den po Silvestru	Na pláních nad Adršpachem	Jak chytit krtka?