Tady je Barnabášovo

Na běžkách

Ze začátku jsem úplně jistě nevěděl, co s těma klacíkama, které mi zakázali rozdělat na třísky, budou páníčkové dělat, ale už chvíli na to jsem jim je záviděl, protože díky nim nemuseli skákat do a ze závějí jako já. Vyrazili jsme z Čejkovic přes pole do Dobrovítova ke kostelu a ještě kousek dál. Pak už ale moji lidi viděli, že jsem zmrzlej, tak jsme jeli zpátky. Brzy jsem pochopil, jak si ulehčit práci a zároveň mít přehled o tom, kde jsou páničkové. Zařadil jsem se do stopy a vyklusával mezi páníkama (jen čas od času jsem si zavětřil nějakou zvěřinu a zamilovaně se zahleděl k lesu). Moc se mi to líbilo (a páníčkům evidentně taky). Hlavně jsem kvitoval, že se moji lidé konečně pohybovali normální rychlostí a ne jako smrad:-) teda až na paničku u konce cesty...Doufám, že brzy zase někam vyrazíme a já si budu moci zaskotačit ve stopě pracně vyšláplé páníčkem:-))

PS: Fotky zase nemáme. Víte jak jsem mluvil o tom, že musím paničku hlídat, že je sklerotická? Tak tentokrát si měla foťák, ale ne kartu, takže se fotky nekonají, PARDÓN...