Tady je Barnabášovo

Sice se mnou pořád mlátí puberta, ale chvilkama už mám i rozum:-)

Chození u nohy byla jediná věc, které jsem nemohl přijít na kloub, ale už vím, jak na to;-)...pěkně pomalu, ani vzadu, ani ve předu a hlavně sledovat páníčky, kdyby náhodou zrychlili (to málo kdy), nebo zvolnili tempo (to často). Sám nevím, čím to je. Prostě to najednou přišlo a já už to umím. Snažili se mě to naučit celý rok, ale já jsem se to holt musel naučit sám - jak říká panička prý jsem dostal rozum:-) Na stranu druhou mě ale pořád před každým pomlouvá, že prý jsem puberťák a jeden den jsem magor a druhý den zase miláček k pohledání. Do hlavy jí nevidím, ale myslím, že miláček jsem přeci furt, ne?? Musím vyzkoušet, co mi u ní ještě projde a co ne:-) Na páníčkovi se to zkouší hůř - u něj mi neprojde skoro nic...

Takže pro příště:

1, až mě uvidíte, jak se řítím nějakým směrem hlava nehlava nebo okusuju jinému psovi hlavu, uhněte mi z cesty a buď te si jistí, že mám své "zatmění"

2, až mě uvidíte a já budu vzorný a u paničky, budu si jí hlídat a poběžím na každé zavolání (aniž bych cestou očůral tři stromy a pozoroval vrány) pochvalte mě a buďte si jistí, že mám zovna světlou chvilku ve svém pubertálním běsnění:-))