Tady je Barnabášovo

Naše "malá" svatba

Svatba se mi moc líbila. Podle mě by mohla být častěj, ale to by se prý asi nelíbilo páníčkům:-)

Moji lidé měli obavy, že budu při obřadě zlobit, tak mě páníček (když panička byla u kadeřnice) vzal na dlouhatánský trip na kole. Skoro 30 km. Byl jsme z toho tak kaput, že jsem z obřadu nic neměl... usnul jsem, chrápal a co hůř - chrápal jsem hrozně nahlas, takže mě musel dědeček pořád budit:-)

Po obřadě jsem čekal než se páníčkové nafotí, a pak jsme jeli na oběd. No rád bych vám řekl, že jsem dostal taky kus žvance, ale nic se nekonalo...já zas usnul:-(

Za to odpoledne jsem se probral!! Dojeli jsme na chalupu, kde už na nás všici čekali, na rožni se točilo selátko, všude byly masový rolky, sekaný, chlebíčky se salámem a taky sladkosti a já se choval ukázněně a nežebral, jen se vždy letmo přitočil, zamrkal, letmo se usmál a už to bylo moje. Byl jsem napucnutej až hrůza!!!:-) Teď už je konec žranicím...za 14 dní nás čeká rodinný výlet s kolama okolo Třeboně, tak se můžu těšit:-) - jako svatební dar jsme totiž dostali vlečňáček za kolo pro moji maličkost! Když mě budou bolet tlapy, tak se prostě nechám vozit páníčkem. Ať se snaží!!!:-)

Fotogalerie

Naše rodinka na svatbě	Oba jsme byli ze svatby pěkně nervózní:-)	Já a moje panička - nevěsta	Já, páníček, svědek a konferenciér
Čejkovice, nevěsta, ženich, svědkyně a moje hovězí babička	Moje svatební auto:-)	Tak už si jí nese, páníček (takhle většinou nosí mě a nadává, že jsme těžkej - paničce neřekl ani fň - to jsem blázen:-)